Přidat názor k článku Hračky - pomáhají rozvíjet, nebo tomu naopak brání?

Ahoj Haluško!
Teď jsem si přečetla i Tvůj článek o televizi na Tvých domovských stránkách. Je vidět, že máš s televizí špatné zkušenosti - a nechceš opakovat chyby svých rodičů. V mé "domovské" rodině se s televizí hospodařilo jako s kořením - jen po kapkách. Teda - měla jsem období, kdy po příchodu ze školy jsem dvě tři hodiny koukala; ale to bylo asi tím, že jsem se neměla na co těšit, u nás byla první práce, pak zas práce, a až když někde na konci zbyl trošek času, tak snad i ta zábava. Ale televize s tím neměla co dělat. ---
My telku máme. Ale oblbovat se nenecháme!:-))) Víš, když se s tím rozumně hospodaří, tak může být telka dobrým rádcem, a myslím, že i buditelem fantazie. Pro předškoláky taková Kouzelná školka s Michalem, Majdou a Dádou - to je docela príma. Nebo Kostičky a Moudronos. Který rodič je rozený pedagog, tak tyhle pořady ještě snadno nahradí - ale kdo ne, už mu tyhle pořady mohou trochu napomoci ve vzdělávání dětí zábavnou formou. Je v nich fantazie, výchova, vyrábění, pobídky k vlastnímu tvoření, objevování nových věcí, pojmenovávání jevů obklopujících dítě, písničky, kamarádství, legrace... --- Pohádky. No nevím, jak takové spousty krásných českých pohádek nahradit čímkoliv jiným. Snad jen dětským divadlem - ale ne každý má peníze na poměrně drahé vstupné několikrát do měsíce (třeba my zrovna nemáme), a to nemluvím o tom, že pořádný výběr dětských divadel a pořadů je patrně jen v Praze. Jinak já osobně mám tu zkušenost, že ačkoliv se o televizi tvrdí, že to je jen "pasivní" zábava, která všechno servíruje divákovi až k nosu, tak ve mně pohádky a dětské filmy vždycky budily velmi romantické představy a moje tehdy dětská fantazie pracovala na plné obrátky... ---
Když děti povyrostou do školního věku, tak MŮŽE být televize zdrojem poučení. Kde jinde vidět názorně takové věci jako o vesmíru, o historii živočišné říše, o dalekých zemích, o přírodě - husté a neproniknutelné běžným človíčkem? Každý se nedostane na americké prérie, do And či afrických pouští, aby na vlastní oči viděl všechna ta zvířata, tu přírodu. Jasně; jsou i knížky - ale v nich se obrázky nepohybují! Takže takový plavný skok geparda si dítě bez televize nikdy nevychutná... ---
Nebo sport? Nemám moc ráda sport, a chlapy, kteří JEN koukají na fotbal či hokej, tak nějak nemusím. Ale třeba takové krasobruslení, nebo soutěže v tancích, to může být jedinečný zážitek (z každého dítěte vrcholový krasobruslař nebo tanečník asi těžko bude).
--- A zase. Ačkoliv v naší rodině televize MÁ své místo, stále ještě na sebe máme dost času, povídáme si spolu, hrajeme si se synem, a - pokud nám to peněženka dovolí - tak stále vedle toho prožíváme i různé jiné společenské události, jako divadlo, výlety či výstavy. (Ale to je právě to, že těch peněz není mnoho, takže nám pak televize tyto události částečně i vynahrazuje...) - Podstatné je, aby televize nebyla zapnutá permanentně, ale pouštěla se jen tehdy, když si sami vybereme ten konkrétní pořad.
M.