Mirko,
ano, pro mne to nutné je. Já nejsem takový ten klasicky "rodinný" typ a obávám se, že kdybych nepracovala, dítěti bych se nevěnovala o nic víc, než se mu věnuji a navíc bych z toho byla otrávená. Práce mi umožňuje zachovat si vlastní zdravý rozum. Možná to z mého příspěvku ne tak docela vyznělo, ale mám pocit, že se dítku jinak přes den věnuju dost (trávíme spolu celý den, z něhož převážnou většinu spolu komunikujeme, chodíme ven, na cvičení, setkáváme se s kamarádkami, které mají děti....) a unavený býváme občas každý - ukaž mi mámu, jejíž ani ne dvouleté dítě odpoledne většinou nespí, a ona je přesto pořád upravená, odpočatá a svěží :o)).
Chtěla jsem tím říct, že nemám nic proti televizi, pokud to je jen jedna z možností zábavy a ne jediná, a kreativní bych celý den taky být nevydržela.
Já bych se zase (a to prosím taky neber jako urážku, každý jsme jiný a každému vyhovuje něco jiného) asi dost dobře nemohla tak jako Ty koncentrovat JEN na své dítě, protože si myslím, že by mu to spíš uškodilo, než pomohlo. Navíc čekáme další mimčo, takže se pak naše pozornost stejně bude dělit mezi dvě děti a možná to pro starší nebude tak bolestné :o)).
Předchozí