Přidat názor k článku Hračky - pomáhají rozvíjet, nebo tomu naopak brání?

Taky jsem četla studii porovnávající vývoj dětí, které jsou do jednoho roku nošené na zádech pracující matky. Ani nic nevidí. Jen poslouchájí, najíst a napít se můžou, jen když má matka čas. Porovnávali je s dětmi stejně starými, keré rodiče cíleně rozvíjí - pokládájí je na bříško, ukazují hračky....jako ty naše. Testy se dělaly v jednom roce věku dítěte a představte si, že v mnohém ty nošené děti předstihly ty"rozvíjené". Ale jinak rozdíl nebyl patrný. A navíc výchovně to budou mít rodiče dětí nošených, protože ty se už naučily, že nemůžou mít všechno, co by chtěly.

Já jsem do 2 let věku svého staršího syna, neměla ani čas se podívat na knížky, natož je číst. A to je pro mě ta nejradostnější činnost. Syn má vysokou potřebu pozornosti. Na brigádu jsem utíkala s obrovskou radostí a elánem. Bylo to na pár hodin týdně - čistě fyzická práce. Nedávno mi jedna zasloužilá mamka odrostlých dětí jen tak mezi řečí říkala: "Nejtěžší je hrát si s dětma." Jak já s ní ze srdce souhlasila. Myslela tím ty nejmenší.

A ta televize - ještě, že tu možnost máme. I syn si občas potřebuje jen tak odpočinout - nevyvíjet žadnou duchaplnou činnost a jen sedět a čučet a smát se, jak tam ta zvířátka dovádí. A když to rozbalé Michal s Františkem, nebo je tam něco o životě zvířat - to je přece pro děti spíš požehnání, ne?!