Lído, je vidět, že nemáš moc zkušeností s dětma poněkud odlišnýma než je průměr. Ten vypadávající šplhavec z postýlky je můj syn. Kdybys četla pořádně, dočetla by ses, že vylezl 2x a to asi den dva po sobě. V jeho případě má problém si některé věci "zapamatovat". A to, že ty děti usínající bez rodičů se ve většině případů v noci nebudí... Možná v dospělosti budou víc sebejisté ty děti, jež se můžou kdykoli přitulit ke svým rodičů, a když je v noci něco probudí nemusí mít strach, že dostanou vynadáno. Ačkoli, když jsem byla občas vyřízená, tak jsem Nika sprdla, že mě pořád budí.
Píšu to proto, že kolem sebe vidím nezdravé příklady "násilného odvykání dětí na rodiče. Netvrdím, že vždycky jsou ty postupy špatné nebo by to měli všichni dělat jako my. To určitě ne. Ale mí známí mají kluka 4,5 let. Jsou na něj hodně nároční. Když byl malinký, tak jeho máma mu často říkala:"Jdi ode mě pryč, já Tě nechci." Apod. Chtěla, aby se učil hrát si sám. Do 10ti měs ho odstavila, někdy před 2rokem, možná dřív, ho šoupli do samostatného pokoje, ve 3 letech byl týden sám v nemocnici..... Ten klučina byl před nástupem do školky nezdravě málo seběvědomí. Pořád ho bolí hlavička. Po mnoha vyšetřeních je zřejmé, že jsou za tím psychické problémy... Do školky chodí nerad, hraje si spíš s holkama. Na hračky musí dávat velký pozor... Osobně si myslím, že vdospělosti bude neprůrazný, zakomlexovaný.... A možná bude mít problémy dávat najevo city. Nehodnotím rodiče. Jsou to bezvadní lidi. Sami mají problémy spojené se svojí výchovou v dětství a snaží se kluky vychovávat co nejlíp.
Jen chci ukázat, že to, co je dobré pro jedno dítě, nemusí být nutně dobré pro druhé. A když to sama neznáš, tak nestresuj druhé maminky, že vychovávají děti špatně.
Předchozí