Přidat názor k článku Náročné noci

Markéto, tak u takového dítěte, jako je náš syn, je teorie fixačních předmětů naprosto k ničemu. Plyšákama na usínání vzal za vděk až v těch pěti letech (o kterých jsem mluvila v posledních příspěvcích). A to ještě tak, že jsme kromě obložení plyšáky syna "dopovali" uklidňující uspávací hudbou z kazety, pochopitelně rozsvíceným nočním světýlkem a otevřenými dveřmi ložnice. A předcházela také "osvětová akce", ve které jsem velmi velmi rozdmýchávala jeho sebevědomí ba i ješitnost, aby osamostatnění zvládl. V miminkovském, ba ani v batolecím věku ale k žádné z hraček neměl natolik intimní vztah, aby mu nahradila rodiče (či babičky)...
M.