U nás se spaním problém nikdy nebyl. Tím myslím opravdu NIKDY. Syn se od narození tak do roka budil max. 2x za noc na pití (do 9 měsíců na kojení) a to tím stylem, že se probudil, zabrumlal, dostal prs nebo flašku a spal dál. Neřval. Zuby vč. stoliček narostly tak, že o nich ani nevíme. Koliku neměl, byť byl vychováván proti příručkám a dostával najíst, kdy sám chtěl, nikoli přesně po třech hodinách. I když měl rýmu a teklo mu z nosu, tak v noci prostě SPAL. Teď ve dvou letech spí celou noc - 10 až 12 hodin, nebudí se, maximálně mumlá ze spaní, aniž by otevřel oči. Od narození spí s námi v posteli, což je taky hrozně nesprávný a nevýchovný, ale něco na tom asi bude, protože se na mém spánkovém režimu od jeho narození prakticky nic nezměnilo. :o)
Usínání je jiná věc, ohledně toho jsou u nás docela boje, ale co ho nedávám spát po obědě, tak je to taky podstatně lepší. :o)
Předchozí