Lído, tak jsem si dnes vzpomněla na svou výbornou kamarádku. Ona dělá něco jako au-pair v Česku. Je úžasná a dětem rozhodně prospívá. Starší doučuje, s mladšíma si hraje i nějaké výukové věci, pomáhá s domácností. Je na výsost spokojená a zaměstnavatelé taky. A děti? Ty ji zbožňují. Jen je škoda, že si nemůžeme u nás tyhle "služby" dovolit ve větším měřítku. Je to obrovská úleva pro mamky a děti mají taky povyražení a změnu. Osobně tohle vůbec nezvrhuju. Jesličky - to je jiná.
S tím stresováním. Tím nemyslím mě. Proti tomu už jsem imunní. Ale pamatuju si, jaké to bylo na začátku. Byla jsem nezkušená vyjukaná matka. Nik je náročný případ - což jsem samozřejmě v té době nevěděla. Takže jsem se za všechno obviňovala. Známí reagovali jako Ty zpočátku i další v téhle diskusi. Takže všechno bylo ještě horší. U druhého klučiny je to jinak. Bez problému poznám jestli brečí únavou, bolestí, hlady... Takže pro mamči prvních dětí můžou být naše příspěvky zdrcující, místo, aby povzbudily.
Předchozí