Mirko, ja jsem netvrdila, ze rozeznat precitlivelost ci jine specificke potreby ditete je svanda. To si tedy rozhodne nemyslim. Takze neni cemu oponovat;o) I kdyz Zuzana to, jak pise, rozeznala hned od pocatku, od narozeni. Inu, jsou takove matky (ja jsem take velmi zahy rozeznala vztekly plac od zbytku - bolestiveho, hladoveho...). Ja jsem jen uvedla, ze si to UMIM predstavit (v reakci na tvoji narazku), protoze jsem sama jako dite byla hodne citliva...Mimochodem, Lida to nezacala; to ja, kdyz jsem reagovala na Zuzaninu "chloubu" na samostatnost dcery s uvedenim faktu, ze do 2,5 let spala ve spolecne posteli a pak se jim ji podarilo behem jednoho dne ji dat spat samostatne atd....v tu chvili clovek nemuze vedet, ze jeji dite bylo/je precitlivele. Ale to uz jsme jaksi probraly a se Zuzanou si to k oboustranne spokojenosti vysvetlily.
Ani ja nejsem zastance vyrvavaci (ani jakekoliv jine) metody za kazdou cenu (i kdyz to mozna tak vypada;o)). Absolutne souhlasim s tim, ze je treba brat ohled na osobnost ditete. Kdyz sem prijde nejaka maminka s zadosti o radu (na cokoliv), tak se kazda mamina snazi poradit podle toho, s cim ma dobre zkusenosti. Problem je v tom, ze se jaksi standardne predpoklada, ze jeji dite je "zdrave" (tedy bez specifickych potreb) - coz je sice chyba, ale pokud to ta dotycna maminka zadajici o radu rovnou neuvede, tak se to da tezko odhadnout a navic, jak pises, nekdy ani sami rodice to netusi. Krome toho si myslim, ze pokud rodice maji podezreni, ze s jejich ratolesti neni "neco" v poradku, tak to spise konzultuji s lekarem nez na Rodine. Navic se navzajem nezname (ani nemuzeme).Takze co mi take pripada hloupe je, ze se snazime dospet k jakesi univerzalni pravde, ktera vubec neexistuje.
Předchozí