Přidat názor k článku Náročné noci

Nevím jak kdo, ale my máme doma postele dvě... takže případné soukromí se dá vyřešit na té, na které dítě nespí. :o)
Syn usíná tak mezi 21 - 22 hodin, podle toho, jestli odpoledne spal nebo ne. Manžel a já chodíme spát podstatně později, takže nevidím důvod, proč bychom si nevlezli do druhé postele řekněme za účelem sexuelních hrátek. :o)
Mám z okolí jiné zkušenosti, pokud vím, tak se děti kolem třetího čtvrtého roku vcelku dobrovolně odstěhovaly do své postele/pokojíčku, věřím, že extrémně přecitlivělé nebo závislé dítě může v té rodičovské posteli chtít spát ještě v deseti, ale pochybuju, že by takové byly všechny nebo většina.
U nás je to trochu komplikované v tom, že máme jen dva pokoje. Velké, ale prakticky nepřepažitelné (okno téměř přes celou zeď). Takže počítám, že syn, až trochu vyroste, s námi bude stejně spát v jedné místnosti. Ve druhé je sice taky postel, jak jsem psala, ale taky počítač, na kterém dělám docela často dlouho do noci, když je teplo, tak jsou otevřená všechna okna, protože při práci obvykle kouřím, spí tu návštěvy, prostě trvale úložný ten pokoj není.
Mimochodem... ono to spaní ve společné posteli má svoje výhody. Je přece jenom rozdíl, když vás v šest ráno probudí dítě tím, že vám skočí na hlavu, protože chce do vaší postele, nebo když vás nechá v pohodě vyspat do půl deváté, půl desáté ráno. :o)
Chytré knihy ať si říkají co chtějí, ale já se prostě v noci CHCI vyspat, a když jdu spát ve dvě, ve tři ráno, tak nechci vstávat v šest. :o)