Obecně bych problém kvalitního učitele viděla v něčem jiném než v penězích. Ve školství pracuju, peníze opravdu nejsou nic moc, ale na druhou stranu - kdo učí pro peníze, opravdu dlouho nevydrží, už kvůli tomu, že mu to nedává žádnou radost. I když u nás na fakultě koluje vtip, že charitu může dělat jen jeden, určitě je tady spousta lidí, kteří vědí, že i s málem se dá vyjít. Peníze jsou jistě motivací - pro práci s dětmi ale poněkud pochybnou.
Dobrý učitel nicméně musí být motivován - osobním růstem, výsledky (i když na první pohled třeba ne tolik viditelnými) i oceněním společnosti. V tom má naše okolí jistě deficit, který myslím pramení z toho, že stále většina lidí bere školu jako něco, co se prostě musí přežít a odsedět a vynudit.
Kvalitní učitel je dobře připravený učitel - nejen na hodinu, ale obecně pro tohle povolání. A to by měly zajišťovat pedagogické fakulty. Ty ale bohužel - podle mého názoru - poněkud pokulhávají za aktuálními potřebami školství. Žákovská populace je velmi heterogenní, učitel musí zvládnout různé typy žáků, jejich odlišnosti a zvláštnosti, adekvátně s nimi pracovat, přizpůsobit svoje výchovné i metodické působení .... a tohle se moc na fakultách neučí. Udělají tam z vás odborníka na aprobační předmět, ale málo didaktiky a málo praxe se pak ukáže jako velkou překážkou pro nastupujícího učitele, který se nestihl naučit, jak zvládnout kolektiv, řešit problémové situace. Chybí mu asertivní, komunikační a sociální dovednosti.
Teď zním asi pesimisticky - ale je mi prostě s podivem, že Rada vysokých škol na tohle přišla až loni :)
Nicméně, abych tohle svoje povídání zakončila: Dobrý učitel je jako dar z nebes, koneckonců děti s ním tráví půlku svého dne. A to už by mělo rodičům stát za to, aby ho dobře znali a mohli mu věřit.
Předchozí