Ahoj Pavlo,
ja tě chápu. Takový zaměstnanec, na kterého se nemůžeš spolehnout, není velká pomoc.
Myslím, že by pomohlo zvýšení minimální mzdy. Potom by si lidé mohli slušně vydělat i na zkrácený úvazek a tím pádem by takový problém s častou nemocností nenastal. Např. žena, co má 2 děti, by pracovala jen 2-3 dny v týdnu a ten zbytek by mohla klidně pečovat o nemocné dítě. Jenže když ti dnes dají za práci na zkrácenyý úvazek jen poměrnou část z 6200 hrubého, tak to nestačí ani na jídlo. Potom není divu, že se lidem vyplatí radši pobírat dávky a nepracovat vůbec.
Jsou samozřejmě i ženy, co jsou vzdělanější a vydělají si více, ale i v jejich případě by práce na půl úvazek byla organizačně určitě možná. Jde jen o to, že zaměstnavatelé na to u nás nejsou zvyklí a nezaměstnanost je natolik vysoká, že pořád mají velký výběr (a to i v Praze).
Možná by tomu nějaký pozitivně diskriminační zákon trochu pomohl. Mohlo by se jim třeba odečítat nějaké procento z daní pokud zaměstnají na plný či poloviční úvazek někoho, kdo pečuje o děti. (To může být i muž, samozřejmě.)
Nechci působit xenofobně, ale nechápu, na co náš stát potřebuje ty statisíce Ukrajinců, Slováků, Rusů atd., když je přitom u nás taková nezaměstnanost? Není to nesmysl k nám dovážet pracovní sílu, když je naše nevyužitá?
Předchozí