Ahoj,
přidám svoji zkušenost. Před časem jsme zaměstnali (jsme malá firma 1-4 zaměstnanci) paní s dvěma často nemocnými dětmi, byla už dlouho nezaměstnaná a práci nutně potřebovala. Právě jí šla matka do důchodu a slíbila hlídání. Domluvili jsme se tak, že ji za podmínek, že má hlídání, přijmeme. Chvíli to šlo. Pak začala denně chodit pozdě s tím, že když už NESMÍ být doma, že aspoň k lékaři s dětmi musí sama. Později se ukázalo, že nemocné děti jsou samy doma, protože s babičkou se rozhádali a ona hlídat přestala. A zase : "Když NESMÍM chybět, nemůžu jinak. Až se jim něco stane, holt půjdu sedět, ale práci potřebuju." Prostě hra na city. Já jsem ji nakonec posílala domů a doma se hádala s manželem, který to považoval za porušení pravidel. Nakonec stejně odešla a ještě nám stačila vyčíst, že kvůli nám se dětem zhoršil zdravotní stav, školní prospěch, rozhádala se s matkou a že jsme ji stejně vykořisťovali. Na podmínky ovšem přistoupila ONA SAMA. Věděla, že je u nás pracovní doba do večera, chybění je v malé firmě vždycky problém. To místo chtěla za každou cenu a je fakt, že se snažila domluvu dodržet, ale prostě přecenila své síly. Je taky fakt, že bychom ji jinak ani zaměstnat nemohli - s ohledem na ostatní, kteří by dělali za ni. Vždy jsme ale dopodrobna věděli, jakou hroznou chorobu které dítě má a jakou oběť nám přináší. A o tom, že se všechen ten stres hodně podepisoval na jejím pracovním výkonu, nemusím ani psát.
Prostě - je spousta míst, která pro ženu s malými dětmi vhodná nejsou. A s tím se, bohužel, nic nenadělá.
P.S.: Kamarádka pracuje na zkrácený úvazek - třikrát v týdnu 6 hodin a za docela dost peněz. Je to naprosto v pohodě, zvládne práci i rodinu. Ale naprosto neexistuje, aby v práci chyběla. V případě nemoci dítěte si musí někoho sehnat. Jinak na to místo čeká zástup jiných.
Předchozí