Mirko, já nechci přežívat, já chci žít. Zatím nepotřebuji /ťuk, ťuk, ťuk na dřevo/, aby se o mou rodinu někdo staral. Postarám se sama, ale potřebuji příležitost. A jestli je jen zádrhel v tom, že všechny své děti neuvedu u pohovoru, tak proč to řešit. Píšeš tady tak, jako bych své děti porodila a pak je někam odhodila, abych mohla pracovat. To bych si zasloužila odsouzení, ale tohle. To snad ne.
Takhle se můžu podívat do očí jak zaměstnavateli, tak i svým dětem. V chudobě jsem žila asi 2 roky v době, kdy jsem byla na MD se svou dcerou a zařekla jsem se, že takhle už NIKDY žít nebudu, udělám pro to téměř cokoli /píšu téměř, ne všechno/.
Já toho také moc nepotřebuji, ale své děti nenechám žít v bídě jen kvůli svým pochybným /promiň/ zásadám.
Předchozí