No, Xantipo, jenže já se snažím, aby to mé dítě nepoznalo, že je bůhvíjak chudé. Na kroužky chodí, oblékám ho čistě a slušně (ze sekáčů, které jsem zmínila, vybírám extra kousky, neberu hned tak něco, takže teď má třeba zimní bundu od Benettona...), kupujeme mu hračky i knížky atd. --- Na druhou stranu - trocha skromnosti neuškodí ani dětem. Nebo snad myslíš, že ano?...
--- A teď jednu perličku. Drž se, Xantipo, vyrukuji na Tebe s Tvou vlastní zbraní. Podařilo se mi nechtíc "mlžit" - psala jsem o tom, že mám jedny kalhoty na zimu a jedny na léto. Ale už jsem si při psaní neuvědomila, že ty rifle stály skoro dva tisíce - takže by za ně bylo vietnamáckých kalhot nejmíň patero. A už jsem si taky neuvědomila, že při svém údělu rozervance často potřebuji potěšeníčko - někdo ho má v podobě nového oblečení, a já v podobě knížek, hraček pro syna nebo vstupenek do divadla. Takže kdybychom synovi nekoupili k narozkám stavebnici za 1,3 tisíce, vloni si nekoupila Bornovy Tři mušketýry za šest stovek, anebo teď nezakoupila vstupenky na krásně sehranou pohádku v našem krajském divadle, tak bych těch hadříků měla kapánek víc. --- To už vyznívá trochu jinak, že, Xantipo? A neudělala jsem nic jiného, než totéž co Ty - trochu jsem mlžila (akorát na rozdíl od Tebe nevědomky).
M.
Předchozí