Koukám, že se tady rozběhla dlouhá diskuze a tak bych chtěla napsat taky moji zkušenost.
Je mi 35 a mám dvě teď už větší děti (8 a 14). Když jsem nastoupila po prvním dítěti do práce, byla to doslova katastrofa. Dítě neustále nemocné, babičky nikde, manžel nemohl a navíc jsem skoro každou nemoc chytla taky, takže jsem do práce prostě jít nemohla. Po nějaké době jsem otěhotněla a zůstala doma. Když nastal čas nastoupit po druhé mateřské do práce, poléval mě ledový pot. Navíc firma, kde jsem před mateřskou pracovala, byla v konkurzu a měla jsem místo, kde bych se asi moc profesně neposunula. V té době byl můj sen práce doma nebo na poloviční úvazek. Nakonec jsem se naučila práci, kterou mohu vykonávat doma pro manželovu firmu. Takže odpadly starosti, co v případě nemoci dětí nebo prázdnin.
Naučila jsem se hodně pracovat s počítačem a začala jsem se učit jazyk a s úrovní mých znalostí jsem docela spokojená. Nedovedu si představit ten kolotoč do práce, pro dítě do školky a večer do jazyk. kurzu.
Ale teď jsem doma s mateřskou už více než 8 let a řeším, co dál. Děti už mě tak moc nepotřebují, navíc babičky jsou teď k dispozici. A já mám najednou pocit, že mi ujíždí vlak. Podala jsem svůj životopis do několika firem. V jedné jsem dokonce vyhrála konkurz, ale firma mě dokonale vyšplouchla: nejdříve mně telefonicky oznámili, že mě vybrali a sdělili, kdy mám nastoupit. Večer před nástupem do práce mi volali znovu, že se vedoucí nakonec domluvil s jinou uchazečkou!
A získat práci na menším městě vidím docela černě. Takže teď bych asi do práce jít mohla, ale nevím, jestli nějakou seženu. Navíc to, že jsem doma, stejně nikdo u nás neocení. Spíše se to bere tak, že ty seš doma, tak nemáš co dělat, Tak zařiď, ukliď a vše je na tobě. Tak jsem se vypovídala, mějte se fajn, Iva
Předchozí