No, Šáry, to je skvělé, že k Vašim příspěvkům vede alturistická touha mi pomoci.
Znovu opakuji:
Když žena, která má dítě (děti) často nemocné, nemá peníze na paní na hlídání, a nemá ani jiné možnosti, jak péči o nemocné dítě předat někomu jinému, když tato žena hledá práci a obtěžuje tak zaměstnavatele eventuelní častou nepřítomností, není nutné ji hned odsuzovat a napadat ji za nezodpovědnost a nesoudnost. Neexistence dalšího příjmu v rodině není žádná legrace – takže po matkách nikdo nemůže žádat, aby dobrovolně přistupovaly ke stavu nouze tak masově, jak masově se vyskytuje častá nemocnost malých dětí.
Zdůrazňuji ještě jednou, že nic víc, než to, co tu jsem právě napsala, jsem nechtěla říct, jen zcela věcně a chladně jsem uváděla příklad. Nestěžovala jsem si ani na svůj těžký úděl, ani na zaměstnavatele!!!!
To, že mám nějaké problémy, a že jsem Vám je tu, já naivka, nadhodila jako suchý příklad, ještě neznamená, že se nechci přizpůsobit!!!! Dělám, co můžu, vždycky jsem dělala a dělat budu. Jaké budou výsledky, to je jen věc řekněme mého zdravotního stavu, a není to nic, co byste měly soudit.
Podotýkám, že pro mě je hlavní životní náplní vychovat dítě a udržovat dobré rodinné vztahy, a pak teprve jsou nějaké "koníčky". Těmi "koníčky" zde myslím i práci, kterou člověk může vykonávat za peníze = živit se jí.
Dále je vidět, Šáry, že patrně děláš práci, kterou máš ráda a je Ti tak trochu koníčkem. U mně je to s povoláním mnohem složitější a můj obor mi koníčkem rozhodně není - aspoň v takové podobě, v jaké se v tržní ekonomice prezentuje a vyskytuje. Čímž chci říct, že udělám všechno pro to, aby až půjdu do práce jsem vyhledala takový obor, který mne bude zajímat i v té podobě, ve které se vyskytuje v tržní ekonomice.
Spousta věcí a "myšlenek", které mi v posledním příspěvku podsouváš, vůbec nejsou pravdivé, ale nemám náladu ani čas Ti to rozmlouvat. Když si to myslíš, mysli si, co chceš.
M.
Předchozí