Přidat názor k článku K životu potřebujete jenom málo

Milé mamky, ale taky sestry a tety...
Je to právě 25 hodin, co mi umřela 46letá sestra na rakovinu. Tři roky se léčila, doufala, byla odhodlaná kvůli všem a hlavně svým dětem se nevzdat. Vydržela toho hodně, včetně dvou operací gama nožem (žádná legrace), včetně zcela neskutečné smůly - týden po první chemoterapii dostala zauzlení střev a vzhledem k nulové imunitě to byl dvouměsíční boj mezi životem a smrtí. Přečkala to, byla veselá.....
Ještě před měsícem mi z domova posílala povzbuzující maily a SMS (já jsem tehdy řešila "děsně vělký problém" se svými dětmi), ještě před 14 dny jsem s ní mluvila,......
Vzalo to šílený spád, ještě na Vánoce jsme byli všichni spolu....
Je mi líto mojí mámy, ale asi ještě víc mé neteře a synovce. Jsou zdánlivě už velké děti - 16 a 18. Ale jak to mají zvládnout? Jak má starší syn maturovat, mladší dcera dokončit první ročník gymnázia....?
Já bych jim tak ráda byla opravdu tetou a někým, kdo je "pochová v náruči" - snad se mi to podaří. Mají taky ale milujícího tátu, tak jsou tři.

Na všechny moc myslím. I na vás, které potkalo něco podobného.