Přidat názor k článku K životu potřebujete jenom málo

Mam zdravou dvanactiletou dceru a sedmileteho predcasne narozeneho syna s tezkou DMO. Ani se mi nechce popisovat, co jsme prozili. A do zivota mi vratil teprve navrat do prace a planovani dalsiho miminka / ktere zatim neni /. Trvalo dlouho vyrovnat se se svedomim, ze synovi nedavam absolutne vsechno. Nemit dceru, ktera se mi zacala hroutit, jak se staram jen o brachu, asi bych se o nej starala az do padnuti. Ale takhle se na neho vice tesim a vnitrne jsem ho dokaza prijmout takoveho, jaky je. A on se kupodivu nesmirne zklidnil a zlepsil, i kdyz podstatnou cast tydne travi jinde. Mam ted dva jedinacky, pres tyden hodne pracuji s dcerou, pres vikend se synem. Az se nam narodi treti, bude to dalsi jedinacek, protoze dcera uz bude dost velka. A tak bych si prala alespon dvojcata, protoze bych si prala zazit to sourozenecke handrkovani, ktereho by se vetsina z vas tak rada zbavila :-).