Mirko,
když to stavíš takhle, tak dýchat bych nemohla asi jenom bez své holčičky a dýchalo by se mi špatně i bez manžela, rodičů, nejbližších kamarádů. Práci k tomu rozhodně nepotřebuji. Nepotřebuji k tomu ale ani své současné další koníčky. Prostě proto, že člověk se vždycky něčím zabaví a něco si najde.
To podstatné podle mě je, aby prací člověk uspokojoval i některé ze svých dalších potřeb, kromě finančních. Ať už to je potřeba seberealizace, pocit společenského postavení nebo společenské potřebnosti nebo to, co jsi vyjmenovala ty (být mezi lidmi, pocit, že něco znamenám a že mohou něco řídit..) aj. Víš, přemýšlela jsem, co vlastně bavilo mě na mé práci, a definuje se to strašně špatně. Myslím, že nejvíc mě bavilo, když jsem se dostala k úkolu, který byl výzvou, který byl už na hranici mých dosavadních dovedností. Protože nakový úkol mě posunul vnitřně dál. A protože mě lehký pracovní stres motivoval dostat ze sebe něco kloudného. A taky jsem byla ráda, že mám možnost profesně růst a že pracuji s fajn lidmi. Myslím, že podobné důvody proč pracovat měli i moji kolegové (kromě těch finančních důvodů, samozřejmě). A abych se přiznala, tak člověka, který "nedělá nic jiného než sní o práci, jí s prací, spí s prací, miluje se s prací, rodí s prací...." atd. nezmám snad žádného.
Ale to jsem odbočila. Chtěla jsem říct, že je prostě dobré, když člověku práce přináší v životě ještě něco dalšího, než peníze. A že si myslím, že takových lidí je hodně.
Měj se hezky a hodně štěstí u zkoušek.
P.S.: Jdu pracovat, protože dítě konečně spí (a trochu v rozporu s tím, co píšu nahoře - bohužel hlavně kvůli penězům :) Jinak bych tu ještě tlachala :)).
Předchozí