Přidat názor k článku K životu potřebujete jenom málo

Ahoj Žlůvo, moc Ti děkuju za Tvůj příběh. Raduji se s Vámi, že to všechno dobře dopadlo :-) a z celého srdíčka Vám přeju, ať už se Vám vyhýbají všechny velké problémy a ať Vám vydrží Vaše duševní síla, láska a vzájemná svornost na celý život! Moc si vážím Tvého manžela - u mužských tohle není vůbec samozřejmé!!!

Třeba můj vlastní manžel nechtěl chodit za naším nemocným Petříčkem ani na návštěvy, protože prý nevěděl, jak by se tam tvářil a co by tam dělal, když nás Péťa stejně moc nevnímal. Chodil tam jen když jsem už měla moc řečí a ošíval se a snažil se co nejdřív vypadnout. Já jsem byla v nemocnici na co nejdelší návštěvě téměř denně, nemohla jsem tam být pořád, protože nejstaršímu bylo něco přes rok a neměl ho kdo hlídat, tak jsem s ním byla doma já a odpoledne jsme místo na procházku či na písek chodili za bráškou do špitálu. Co Ti mám povídat...

Tak se držte, hodně síly a optimismu do dalšího života!!! ... hlavně to zdravíčko :-)