Přidat názor k článku K životu potřebujete jenom málo

Ponekud atypicke. Vetsina babicek rve mlade rodine dite primo z rukou, dedeckove chodi pokud je to kluk, ( ale nekdy i s holkou) na ruzne klukovske hry, me ucil dedecek vyrezavat nozem (takovou tou rybyckou) a lepis pryskyrici lodicku a nakonec jsme ji pousteli v potucku za chalupou. Pamatuji se s jakym nadsenim jsme to oba delali. Chodili jsme do cirkusu, vozili se na lodce. Ucil me se nebat a umet skocit treba z metrove vysky atd. Proste zena v mem veku lehce pres 40, ktera skuhra stareckym hlasem, ze uz na to dite nestaci mi pripada jako jednorozec, nebo snezny muz.

Naprosto Ti verim, proc by sis take vymyslela, ale zni to neuveritelne. Ja ve 40 oplakala to, ze detatko nebude a pujcuji si je od kamaradek, abych byla alespon teta. Predstava, ze by mi bylo v rodine nabizeno misto babicky a ja zacala kvilet kolik mam nemoci a jak to nezvaladam, je nad mou fantazii. Nejak se do toho neumim vzit. Ale vsimla jsem si ze pokud napr. peru nebo presivam hracky, ktere jsem pro deti kamaradek koupila v sekaci, tak mi vzdy nekdo kaze o tom, jak zbytecna prace to je, obzvlast lide, ktery srustaji s gaucem a jejich jedinou dusevni potravou jsou telenovely.