Míšo,
díky za podporu. Ti partneři jsou skutečně oříšek... Byli jsme spolu 9 let a nepoznala jsem, jaký je to člověk. Skutečně jen krizové situace prověří kvalitu charakteru.
Téměř 2 roky jsem jezdila domů jen na noc. Skutečně jen pár dní jsme bývali doma i s malou. Mluvila jsem jen o malé, jak zvládla operaci, chemoterapii, zda papala atd. Asi jsem nejlepší partnerka nebyla. Zapomněla jsem se starat i o muže. Bláhově jsem si myslela, že bojujeme ve třech. Nic jiného jsem nevnímala a o nic se nazajímala, jen o vyléčení mé holčičky. Dala bych můj život, vzdala bych se úplně všeho, hlavně aby žila.
Jednu věc si ohledně partnera vyčítám. A to jak jsem se ponížila a tolik ho prosila, aby mě neopouštěl, aby zůstal. Teď se za to stydím, takového člověka, který ani neví, kde naše holčička odpočívá!
Mám teď skvělého partnera, mám novou rodinu. Vím, že je to velký dar a zázrak. Kolikrát člověk dostane v životě druhou šanci?
Přeji vše dobré
Bublina
Předchozí