Přidat názor k článku O krajinách duše tentokrát oklikou přes radosti nadmíru tělesné

Jo, jo, co my víme, co těm našim pokladům utkvěje v hlavě.... Já když chci rodinu maximálně odbýt s obědem (to je tak každou sobotu :-D ), tak uvařím pytlík těstovin a k tomu na stůl naservíruji jemně nakrájenou cibulku, rozetřený česnek, otevřu nebo udělám majolku, dám kečup, horčici a nastrouhám sýr.... Každý si nandá na talíř těstoviny a k tomu přidává, matlá a míchá, až to má tu jeho správnou chuťku a dlabeme, až nám za ušima praští. Tuhle jsme byli týden u tchýně (:-() a babička se ptala holek, co chtějí k obědu (Tchýňka je taková ta správná cpací babička, která holky pořád něčím láduje a její omáčky jsou jedině šlehačkové a když dělá dušenou zeleninu, zakvedlá ji jíškou.) Moje holky na to nejsou zvyklé, jíme jídla spíš lehčí - málo tuku, omáčky ne, spíš jen šťávy a tak. Tak už jim to těžké jídlo šlo na nervy (a hlavně jim bylo dost zle od žaluku - ne že by blinkaly, ale prostě jim bylo těžko, jak na to nejsou zvyklé). A tak si vzpoměly na naše těstovinové hody a začaly škemrat o těstoviny... A babi že ano, ale co k nim. Tak jí holky začaly líčit jak doma servírujeme těstoviny a bybi na mně hodila pohled ve smyslu "jak jen můžu ty ubohé děti tak odbývat".
Jo a těstoviny byly - se smetanovou sýrovou omáčkou!!!
S.