Přidat názor k článku O krajinách duše tentokrát oklikou přes radosti nadmíru tělesné

Dekuji autorce za moc pekny clanek. Akorat veta "Tady v Americe je to s chutovym sentimentem horsi" me dostala. Neni to tady horsi, je to tady sileny. Ja o sobe vim, ze jsem pekne zmlsana a proto jsem, narozdil od jinych Evropanu co sem prijeli a paradne ztlousli po hamburgrech, prvni mesic shodila 5 kg. Hamburger jsem na zkousku koupila jednou a celou tu sladkou buchtu vyplnenou necim jako hodne dlouho pouzivana houbicka na nadobi, vyhodila. Stesk po ceske kuchyni je jednoznacne nejvetsi minus meho pobytu tady, protoze neni horsi kuchyne na svete. Je pravda, jak pise autorka, ze hodne veci se da sehnat, ale ja nemam ani cas ani trpelivost jezdit desitky mil daleko tu pro to, tam zas pro tohle. Varim skoro denne, ale porad dokola jedna a ta sama jidla. Moc mi take chybi zajit si do restaurace na veceri. Pokud jdete do cinske neni to cina jako u nas, ale takova cinsko-americka, mastna, hnusna a ve vsech restauracich totalne stejna, asi to vari nekde v tovarne a v restauraci to ohreji. Vzdy kdyz jsme navstivili cenove prumerny restaurant, dva dny mi bylo zle. Byli jsme obcas zvykli casovou nouzi resit dodavkou do domu. Tady to nedelam, protoze vam privezou odpornou pizzu, ktera plave v omastku. Pobyt v Americe me naucil milovat i takova ceska jidla nad kterymi jsem drive ohrnovala nos, jako tlacu, utopence atd. Takze pak se stane to, ze pri navsteve vlasti jdu do kramu, koupim uplne vse co tam vidim, pak sedim v kuchyni, cpu se tlacenkou s cibuli a octem, prikusuju k tomu Margotku, zapijim to soucasne Kefirem a Plzenskym a matka mi povida: "co to delas, vzdyt se pob... nebo pos.... jako amina. A ja na to "tak at, me to za to stoji!!"