Šáry, jestli se knihovnictví vyvíjí, jakože díky internetizaci a dalšímu vývoji informatiky zcela jistě ano, tak je pro mne výhodou, že nevím, co bylo před ix lety, protože směřovat k tomuto oboru mě napadlo až asi před půl rokem. Do té doby jsem si zoufala, protože mě přitahovaly takové obory jako fotografování, psaní pohádek a další ptákoviny, které jsou buď příliš drahé (foto), nebo v případě průměrného nadání naprosto neziskové (psaní). Víš, můj rod pochází z velmi chudých poměrů, a všichni moji předci byli velmi, ale velmi nesmělí a nesebevědomí. Kromě toho moje ctěná matinka na mně v ohledu sebevědomí pokazila, co se dalo, takže - dokud se mi relativně dařilo, bylo to celkem OK, ale jak přišly nějaké problémy nebo překážky, tak šlo všechno do háje. Pro moji máti a moje vychování byla donebevolající "drzost" už jen to, když - jsem si vyjela do zahraničí na šestidenní poznávací zájezd (to ještě v dobách za svoboděnky) - když jsem ve své zatím jediné práci dala výpověď (až 50 hodin měsíčně přesčas, oddělení - popelka, za jakoukoliv chybu průšvih, ale za výkony pochvala žádná apod.; byla jsem pořád ve stresu - a toužila jsem po dítěti, a nechtěla jsem, abych stresem při těhotenství potomečkovi zadělávala na postižení) - když jsem se rozhodla absolvovat rekvalifikaci na knihovnictví. Pro moji máti je to něco neslýchaného, nepřípustného - a pro mne to taky nejsou snadné kroky, musím o nich dlouze, předlouze dumat a přesvědčovat sama sebe, že to má smysl (a dík manžovi za podporu, bez ní bych se ještě teď trápila ve svém prvním zaměstnání, a jistě i bez dítěte).
Sebevědomí je hezká věc, ale komu není dáno a rodiče ještě utlumí, tak není jednoduché si něco takového "vydupat".
--- Zkoušky se mi podařilo oddálit na konec dubna, snad budu mít možnost to nadřít. Ale mám z toho hrůzu - některé pojmy mi do tý hlavy prostě nejdou - klidně si je zopakuju desetkrát patnáctkrát, a pošestnáctý už to zas nevím...
Bože, nikdy bych netušila, jaká je to dřina. Ale koukala jsem, že ani některý ženský, který v knihovnách už pracují, taky nevědí, která bije. Ne že bych jim to přála, ale těší mě, že v tom nejsem sama:o)))
¨M.
Předchozí