Přidat názor k článku Kdo zaměstná matku malých dětí?

Ahoj Mirko,

nechci, aby následující řádky vyzněly jako nějaké kázání, tak to tak prosím neber.

S nízkým sebevědomým mám své zkušenosti. A když si vše zpětně promítám, tak si vybavuji důležitý moment: totiž to, že nejdřív se ztratilo nízké sebevědomí a teprve za docela delší dobu jsem si uvědomila, že se z mého chování nízké sebevědomí vytratilo. A v tu chvíli, kdy jsem si to uvědomila, sebevědomí poskočilo o dalších 100%.

Sebevědomí není v tom, že člověk působí jako suverén (to je zpravidla jen vedlejší efekt), ale v činech. A podle toho, co o sobě občas pustíš, si myslím, že zdaleka to s tvým sebevědomým není tak zlé. Tak např. odejít ze zaměstnání (a ještě z prvního) chce minimálně docela dobrou víru v sebe, že takovou práci najdeš vždycky. Rozhodnutí pro rekvalifikační kurz, který si sama financuješ (navíc ve finančně slabých podmínkách), zase vyžaduje víru v to, že ho úspěšně absolvuješ a že dokážeš zúročit to, co ti přinesl. Tak ksakru, jaké nízké sebevědomí??

Fakt bych ti nechtěla kázat, co je pro tobe dobré a co ne. To víš nejlíp sama. Chtěla jsem jen vyjádřit doměnku, že si možná zbytečně škodíš tím, že považuješ svoje sebevědomí za nízké, protože skutečnost je třeba jiná.

A kdybych ti měla poradit, co s tím, tak z vlastní zkušenosti by ti řekla: nezaobírej se svým sebevědomím, dělej práci, která tě bude těšit, a ono se dostaví samo.

A ještě k tématu "nadváha a vzhled versus pracovní úspěch": jako člověk s poměrně bohatými zkušenostmi s týmovou prací mohu zodpovědne prohlásit, že chce-li určitý pracovní tým dospět k požadovanému cíli, jdou stranou osobní sympatie (a už vůbec vzhled nebo nějaké kouzlo osobnosti), a priorita jsou schopnosti jedince zapracovat tím správným směrem. Takže ten vzhled a kouzlo osobnosti zbytečně nepřeceňujme.

Měj se hezky, I.