Lucko a další,
ono je to taky hodně o tom, o jaké místo má kdo zájem. Když někdo přijímá hostesku, tak dá samozřejmě přednost vyloženě hezké, nalíčené, elegantně oblečené ženské; když přijímá managerku na vyšší pozici, očekává, že bude mít kostým a lodičky... atd.
Ale pak je tu spousta zaměstnání, kde lidé nejsou vidět a tudíž na jejich vzhledu nezáleží. Kuchařka ve školní jídelně musí být čistotná, ale může mít 100 kg a chodit v oblečení od Vietnamců, hlavně když umí vařit.
Ve spoustě profesí jde víc o schopnosti a vzhled je druhotný - jistě, přijít k pohovoru špinavý, s neumytými vlasy, špinavými nehty apod. je nevkusné a nevypovídá to o lidech nic lichotivého.
Je to hodně o sebevědomí, až pak o tom, co mám na sobě. Oblečení beru jako projev osobnosti toho kterého člověka - bez ohledu na prachy, já mám třeba minimálně třetinu šatníku ze sekáče ne proto, že bych neměla peníze na nový, ale proto, že tam často najdu něco, co nebude viset na každém druhém a uniformitu nemusím. :o)
Ono to může zkreslovat, lidé mají sklon zevšeobecňovat a škatulkovat, a pokud přijde na pohovor luxusně oblečená a velice pečlivě nalíčená žena, může si ji zaměstnavatel otipovat jako slepici, která nemyslí na nic jiného než na parádu. Naopak, přijde-li tam někdo civilnější, se zdravým sebevědomím, živý, komunikativní, tak to může vyhrát na celé čáře, i když bude mít na sobě manšestrové sako ze sekáče a džíny. :o)
Předchozí