Míšo a Monty,
naprosto sdílím vaše názory. V oblečení se hlavně musí člověk cíti jako ve své kůži, ne si hrát na něco jiného. Taky jsem prošla všemi možnými obdobími, kdy jsem měnila styl, ale nejlíp mi sedí trochu střelené oblečení, mám ráda kožené a dřevěné šperky, batiku, ráda sama něco vyrábím. Sukni nosím jenom v létě, dlouhou až na zem. Sekáče taky miluju, občas tam ulovím něco opravdu pozoruhodného. Kostýmkový typ tedy nejsem a moje matka z toho má bezesné noci. Kdybych šla na pohovor na sekretářku, asi bych tem kostým musela přežít. V naší firmě dělám taky v kanclu, ale chodím si podle svého, naštěstí mi do toho nikdo mluvit nemůže. Malovat se musím, jsem nevýrazný typ, ale denní líčení mi trvá 5 - 10 minut. Nenalíčená si připadám hrozně.
Myslím si, že Mirka spíš musí najít svůj styl, ve kterém se bude cítit dobře, ale nikdo by jí neměl nic nutit. Na druhou stranu by se neměla tolik bát experimentovat.
Kdo si není jistý vkusem, udělá nejlíp, když nosí jednoduché věci, tlumené barvy a postupně může začít s výraznějšími doplňky. A hlavně - nebrat to tak vážně.
Předchozí