Přidat názor k článku Žijí s námi bigoši

Ahoj Maceško a všichni,
taky mám doma "puboše" je mu dvanáct a v poslední době se většinou divím, jestli je to opravdu ten můj roztomilý hodný syn, který s námi doma ještě před pár měsíci žil, protože v poslední době mi připadá, že nám ho někde vyměnili.
Taky máme nápis na dveřích jeho pokoje "Zákaz vstupu!" Po pravdě řečeno, já vstoupit do jeho pokoje ani netoužím, chodím tam, jen když je to nezbytně nutné. Je to jedno velké smetiště - podle mě, podle mého puboše je v pokoji pořádek.
Vybojovala jsem si, že alespoň ve společných prostorách musí udržovat pořádek, pokud tam není, vyžaduji okamžitý úklid. Musím říct, že si docela zvykl.
Oblečení a účesy : kapitota sama pro sebe. Pokud neohrožuje své zdraví, nechám ho tak. Ráno má sice nagelované vlasy, kartáček na zuby však většinou zůstane nepoužitý. Takže denně se u nás ozývá věta : "Umyl jsi si zuby?"
"Ano!" a já opět : "Nekecej, neumyl" Pokračujeme tak asi 5x a pak se milostivě zvedne a jde se umýt, výraz v jeho tváři bych nikomu nepřála vidět.
Jídlo, to je další kapitola. Denně mne odpoledne vítá s otázkou? "Co jsi přinesla k jídlu, co budeš dělat k jídlu?" Upozorňuji, že něco k jídlu u něho znamená, něco teplého, nejlépe maso. Když mu předložím jogurt, případně čestvé pečivo s máslem, tak se mně zeptá, co udělal, že ho tak trestám.
Taky má tu, dle jeho názoru, nejhorší matku, jakou si mohl představit. Ale večer se z něj stává opět ten roztomilý malý chlapec, který chce spát se mnou v ložnici (manžel přes týden nebývá doma).
Tak snad tu pubertu svých dětí všichni přežijeme ve zdraví.