Přidat názor k článku Žijí s námi bigoši

Jeno,
jenže ne každej má dost síly k tomu, aby nepodlehl těm... řekněme archetypálním vlivům. Spousta lidí to přijme jako normu a nenapadne je, že by to mohlo být jinak a zpětně toho litujou.
Moje máti mi třeba cca v mých 25ti letech přiznala, že mi hrozně závidí, že jsem se dokázala trhnout a odejít od rodiny, ona s tím má celej život problém a nedokázala to. Pořád byla poslušná holka, protože jí tak vychovali, její vnitřní přesvědčení třeba bylo jiný, ale proti tomu modelu se nevzepřela - a to ji vlastní otec sexuálně obtěžoval a matka ji nikdy neměla moc ráda, dávala přednost máminýmu staršímu bráchovi, kterej se teď na svojí starou matku vykašlal, přijede k ní 1x za 2 měsíce max. a bydlí ve stejným městě. Navíc docela malým.
Tam podle mne funguje ten mechanismus přijímání vzorů, byť podvědomej, protože TAKHLE JE TO SPRÁVNĚ, i za cenu toho, že pak budu nespokojenej a nešťastnej, protože ve 45 - 50ti letech zjistím, že mě děti nepotřebujou, na čaje se už nechodí, Flamengo už nehraje, nenosí se tesil a taky se jinak mluví a já pak nikam nepatřím, nic nemám a můžu leda celej den čučet na telenovely.