Přidat názor k článku Žijí s námi bigoši

Jo, ještě tohle...
Nevím, jestli je dobře vzbuzovat v dětech pocit, že jsme tady proto, abychom žehlili jejich průšvihy. Já se domnívám, že své průšvihy si má řešit každý sám, když už není dost obezřetný a dostane se do nich. :o) Tím neříkám, že bych dítěti nepomohla, ale rozhodně nechci, aby to bral jako moji povinnost. To je ryze moje dobrá vůle a nic jinýho.
A pokud je mi zle, tak jdu automaticky za někým, kdo je mi blízký, a je úplně fuk, jestli je to rodič nebo někdo jinej. Nicméně pokud se ke mně bude rodič chovat jako někdo, kdo mne tahá z maléru, čímž mi de facto dává najevo, že toho nejsem schopen sám, tak mi logicky nebude tak blízkej, protože z něj budu cítit převahu ve smyslu "malej trouba zase něco vyvedl a já to za něj budu lepit, protože jsem RODIČ".