Přidat názor k článku Žijí s námi bigoši

Monty, jsem taky pro C, ale zároveň souhlasím s Mecháčkem, že málokdy je to tak snadné a tak transparentní.
Mecháčku, tobě rozumím, byť jsem se zatím do takové situace se svými dětmi nedostala, nicméně, mám takové tušení, že od toho nejsme daleko. Průsery řešíme už asi 2 roky (je mu 13 let, synovi teda..) - zatím to ještě jakž takž jde, ale nervy to jsou stejně šílené. Teď se k tomu přidala ještě i puberta a když si představím, že -jak mi všichni říkají - tohle je "jen" začátek, tak nevím, jestli to "pak" vydržím. Nicméně, napsal jsi tam jednu moc krásnou věc. A sice, že jste syna nenechali padnout...víš, myslím, že to je prostě tím nejdůležitějším úkolem rodičů. Nikoho jiného totiž to dítě nemá,myslím nikoho, kdo by při něm stál naprosto vždycky. Tím nemyslím všechno omlouvat nebo žehlit průsery za něj, ale aby to dítě vědělo, že s jeho jednáním třeba nesouhlasíte, ale jste tu pro něj i tak.