Vaše děti nejsou vašimi dětmi. Jsou syny a dcerami touhy po životě.
Přicházejí skrze vás, nejsou však vaši.
A třebaže jsou u vás, nepatří vám.
Smíte jim dávat svou lásku, ne však své myšlení.
Neboť mají své vlastní myšlenky.
Můžete ubytovat jejich těla, nikoli však jejich duše.
Neboť jejich duše dlí v domě zítřků, který nemůžete navštívit ani ve svých snech.
Můžete se pokusit stát se jim rovní, nesnažte se však učinit je rovné sobě.
Neboť život jde dál, nevrací se, aniž se pozastaví u včerejšků.
Jste luky, kterými byly vaše děti vystřeleny do života jako živoucí šípy.
Lukostřelec vidí cíl na cestě k nekonečnu a vší silou vás napíná jako luk, aby šípy letěly daleko.
Kéž je vám toto napnutí rukou Lukostřelce radostí:
Neboť On miluje šíp v letu, miluje i luk v jeho stálosti.
(Džibrán Chalíl Džibrán, Prorok)
Předchozí