Pane Karbane, chce se mi říct, co je vám po tom, jak se kdo rozhodl žít a ať si prostě trhnete nohou a jdete dělat něco užitečnýho.
Je mi 26 let, s přítelem máme 6 letý vztah "na hromádce". Práce mě baví, nehoním se za kariérou, jen mě prostě baví práce a baví mě být mezi lidmi. Představa toho být doma s dítětem je pro mě momentálně nepředstavitelná. Nemám vůbec nadprůměrný plat, nedosahuji zdaleka ani toho průměrného, ale prostě se mi nechce odejít z práce. Navíc...ještě téměř dva roky budeme splácet úvěr v nemalé výši, takže kdyby vypadl můj plat, tak si to můžeme jít hodit. Navíc jsem rozhodnuta mít pouze jedno dítě - plánovaně (pokud by se nějakým řízením osudu stalo i druhé, tak si ho samozřejmě nechám, ale snažit se o něj nebudu). Co mě k tomu vede nebo nevede je moje věc a opět můžete spustit povídačku o sobeckosti a kdesi cosi.
Myslím, že do toho, kdy se kdo rozhodne mít dítě, kdy se kdo ožení a vdá nebo se vůbec neožení a nevdá nikomu cizímu nic není a aby to hodnotit to, či být moralistou to nikomu cizímu nepřísluší. Když se chce někdo vdát ve dvaceti a "nasekat" si hnedle dvě děti proč ne, když se to tomu páru zdá dobré, tak nechť tak činí. Já nad tím nevyjadřuji ani svůj obdiv ani svůj údiv, prostě to beru tak, že se tak rozhodli, nic víc nic míň. Že se někdo rozhodně být bezdětný...může se mi to zdát trošku razantní, ale respektuju, že někdo se tak rozhodl a chce tak žít. Pokud toho bude za nějakých pár desítek let litovat je pouze jeho problém pramenící z jeho rozhodnutí.
To, že se slečna z vašeho hlubokomyslného článku rozhodla si "ještě stále" nepořídit dítě je pouze její věc a i kdyby to dělala z čistě "sobeckého úmyslu" tak Vám je po tom....víte co.
Nemáte sebemenší právo ji odsuzovat a vyjevovat ji jako "divnou" či co.
Vy život za nikoho žít nebudete, proto Vám do způsobu života a životních rozhodnutí druhých skutečně nic není.
Předchozí