Určitě je mnohem zodpovědnější pro založení rodiny zvolit pravou situaci (partnera, vnější i vnitřní podmínky), než čas.
Člověk, který si řekne, že do dvou let musí mít dítě, víceméně ber kde ber, je k politování.
Dítě má být výsledkem vztahu, trošku vznostně bych řekl až posvátným výsledkem posvátného vztahu. Takovým genetickým razítkem vztahu 2 lidí - aspoň tak to vidím já.
Jinak jsou děti jen k ukojení vlastních pudů a chtění.
Na hraní (živé panenky), kvůli společenskému statutu, _protože_to_tak_patří_ a podobně.
A argumentace živením a pomoci ve stáří - tak o takových lidech si myslím své úplně.
Speciálním případem jsou potom chtěné děti vědomých přenašečů poškozených genů. Ta otázka je složitá, neupírám těm lidem možnost početí, ale jedině za extrémně zodpovědného přístupu s vědomím plné doživotní odpovědnosti.
Předchozí