Aleno,
promiň, ale to jsou fakt hesla jak z učebnice. Za prvé - to je nějaký zákon o smyslu života? Proč by pro někoho nemohl být smysl života práce? Lidé nemají právo se svobodně rozhodnout, co pro ně bude smyslem života?
Za druhé - ty kecy o těch luxusních bytech a dovolených taky ledaskde čtu, ale v praxi to taky nějak moc nevidím... jediný lidé v mým okolí, co mají luxusní bydlení (barák - novostavbu) a jezdí každý rok na drahý dovolený jsou švagři... a ti mají dvě děti, i když už velký.
Ona je hrozně rozšířená představa kapitalisty, co se žene za nějakým ziskem proto, aby mohl bydlet na Konopišti... zajímavý je, že já znám akorát kapitalisty, kteří do svý firmy investujou veškerej čas, bydlí v poměrně provizorních podmínkách (na co luxus, když jsou stejně věčně v práci) a že si na víkend (když už náhodou mají volnej) zajedou autem třeba do Holandska nebo do Monaka, to dneska může dělat kdekdo.
Nebyla jsem ani den na mateřský a ke druhýmu dítěti, bude-li jaký, plánuju chůvu prakticky od narození. Asi jsem hnusnej sobec, kterej myslí jen na to, aby mohl mít zlatý pisoáry a jezdit každej rok na Mauricius. :o) A to nemám doma ani myčku, ani mikrovlnku, nemáme ani auto a na dovolený jsem nebyla čtyři roky. Je opravdu tak těžký pochopit, že existujou lidi, který jejich práce prostě baví? :o) Ne že by mne "nebavilo" dítě - ale na plnej úvazek prostě ne. A co?
Předchozí