Tak dneska naprosto souhlasím s Psychoušem a to všech bodech. Napsal to stručně a jasně. Nikdo nemá právo nikomu předepisovat, kdy má mít děti a kolik!
Pokud je pro někoho smyslem života práce a po dětech netouží, je to jeho věc. Pro společnost nakonec může vykonat víc než někdo, kdo vychová 3 děti, ale jaksi špatně.
Sama poslouchám neustále nějaké řeči, že mám jen jedno dítě. Nechápu, co je komu do toho, v kolika exemplářích pošlu do světa svoje geny. Mám se řídit konvencemi, předsudky, mám mít nechtěné dítě z povinnosti - abychom nevymírali? Tak jsem tedy sobec - jen mi uniká, vůči komu je to vlastně sobecké. Jednou třeba zůstanu úplně sama, ale to se může stát každému. Třeba bude jednou sama dcera, možná bude mít naopak velkou rodinu. Nikdo neví.
Ještě něco - ty sociální skupiny, které mají nejvíc dětí, rozhodně na důchody nevydělávají, naopak, žijí ze sociálních dávek. A jejich děti na tom budou podobně. Radši pořádně vychovám jedno dítě.
Ano, za totáče lidi děti měli a brzo, ale zůstávali na krku rodičům, kteří je leckdy živili. Plat byl podle odpracovaných let a tak mladí začínali z ničeho a možnost rychle postoupit v kariéře nemohli tak jako tak. Tak ta léta vyplnili dětmi a až děti dospěly, považovali za povinnost je podporovat.
Dnes je to naopak - kariéra se dá udělat i rychle - za předpokladu, že se nebudete rozptylovat a zdržovat rodinou. Další extrém, ale že se tomu někdo poddá, jeho věc.
Ještě něco - mateřství dnes opravdu není oceňováno. Naše babičky byly většinou celý život v domácnosti a přesto si jich rodina cenila - právě pro to mateřství a otevřenou náruč. Nikdo by jim nikdy nevyčetl, že nevydělávají. Já jsem byla doma 3,5 roku a připadala jsem si jako příživník,přitom jsem na veškerou práci doma byla sama. Každý se staral, kdy už půjdu do práce, aby to chudák můj muž nemusel táhnout finančně sám. Každý nemá možnost mít chůvu, jesle všude nejsou a než si připadat jako koule na noze... Jak asi dopadne ženská, která po 6 letech doma se dvěma dětmi zůstane sama, protože si její muž najde jinou ženu? A stává se to často.
Předchozí