Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Sylvo Š, mam stejny nazor pokud nekdo deti mit nechce, nebo nemuze, nebo se na to neciti, okoli je po tom sumak a pokud ne, tak to okoli je pekne beztaktni a krute. A mnohem vic si cenim zen, ktere si dokazi priznat, ze se na dite neciti, ale treba v pokrocilejsim veku uvazi nejaky zpusob podpory ditete,(jsou ruzne druhy adopci, nebo podpory deti v domovech). Nebo se lide, kteri se na materstvi neciti rozhodnou pro praci a realizaci tohoto smeru. Clovek by mel delat neco uzitecneho, ale jestli svou praci, nebo se venovat rodine, nebo se venovat dobrovolne cinnosti atdje uz v kazdem pripade na nem.

Ale neznam horsi matky nez ty, ktere deti maji proste proto, ze se to slusi a je to vhodne, viz moji matku. Byt nechtenych ditetem neni skutecne nic super. Proto obdivuji Sylvu, ktera prizna, ze se na materstvi neciti, proste mozna, ze to prijde, mozna, ze ne a bude spokojena tak, jak se rozhodla. Ale nikdo nema pravo ji vyslichat a to ze nam svuj nazor sveruje svedci o velike odvaze.

Rozhodne neni sobec, protoze zen ktere maji deti, ale nejsou matkami je dost a pro jejich deti to neni zadne terno. Proto ocenuji nekoho, kdo ma odvahu si priznat ze si (mozna zatim) netroufa a nechala bych na nem, jestli si to rozmysli, nebo bude spokojena se svym rozhodnutim a bude se treba plne venovat praci. Tohle je prece kazdeho vec.