Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Sylvo Š.

Tvůj příspěvek mě oslovil, měla jsem to nějak podobně.

S přítelem (a později manželem) jsme byli spolu téměř na den přesně deset let, když se nám narodilo první dítko. Celou tu dobu jsme měli kde bydlet a skoro celou jsme vydělávali tak, že by pro nás nebyl problém finančně utáhnout dítě. Ale začali jsme ho chtít až za těch devět let a kousek :o)).

Takže pro nás to nebyl nedostatek vhodného partnera, bydlení ani peněz. Prostě jsme NECHTĚLI. A pak jsme zas chtěli :o))

Taky mě štvou ty řeči, podle kterých je "správným člověkem" jen ten, kdo buď děti má hned jak skončí školu. Ten, kdo je nemá, obstojí mezi slušnými lidmi jen tehdy, pokud svědecky doloží, že 1) nemá vhodného partnera, 2) nemá kde bydlet, 3) nemá peníze, 4) má nějaký zdravotní problém. Jinak je to odporný kariérista, chtějící si sobecky užívat dovolených v Karibiku, luxusních restaurací a doma zlatého hajzlíku :o))

Prosím, vezměme na vědomí, že jsme každý jiný a že řadu způsobů, jak uvažují jiní lidé, si ani neumíme představit, ale soudit je si troufneme bez jakýchkoli rozpaků.