Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Líbí se mi tu některé příspěvky, jejichž autorky dávají najevo, že každý má právo a měl by mít možnost mít dětí, kolik chce, kolik může - anebo nemít děti žádné.
Moc se mi líbila poznámka Martiny, že "problém není ani tak v tom, že bychom se na mateřské dovolené flákaly, ale tomu co děláme chybí společenské uznání". Média nás tepají reklamami na stále nové a nové spotřební zboží, na stále nové a nové zájezdy, "in" není mít děti, ale jezdit na dovolené "do Karibiku" a mít nové telefony a... - A to se zpravidla s dětmi moc nedá (až na výjimky). Taky je to o tom, že se sice všude plká, jak se má stavět bezbariérově, ale když dojde na věc, tak se na to investor zvysoka vykašle (příklad naše nové nádraží: jsme v rychlostním koridoru, měnily se koleje, budovala skvělá nástupiště, nový podchod a co si myslíte? Je bezbariérový? Jistě že není. Jo, chytráci, dali tam výtah. Ale co to je dostavěné (asi tři roky), neviděla jsem nikoho, že by ho použil -stejně se chodí přes koleje a ani se tomu nedivím.)
Chybí přebalovací místnosti, dětská hřiště bývají i zanedbaná a někde se - zpravidla z ekonomických důvodů - ruší.
Oblečení, boty na děti i školní pomůcky jsou poměrně drahé - a sekáčů je málo (aspoň u nás počet klesá) a když už někdo děti má, tak věci ze sekáčů jim většinou nekupuje, takže když už někdo jiný dítěti v sekáči něco pořídí, může dítě působit v kolektivu jak černá ovce...
Zaměstnání na zkrácený úvazek pro matky s dětmi se shání těžko - v Praze a Brně snad, ale v menších městech je to něco jako vzácnost. Bují styky a známosti - spousta lidí kolem mě mi nadhazuje, že bych potřebovala "někoho známého", aby mě někam "popostrčil". A taky dávám k lepšímu souhrnnou zkušenost žen: po škole - nemá praxi; v pětadvaceti - bude mít děti; po mateřské - má děti; o něco déle po mateřské - dlouho nikde nepracovala = je divná; nad 45 - je stará.
Ano - i tady na Rodině bují předsudky: žena na mateřské, která si nepřivydělává, je "divná" (a koneckonců tuto teorii potvrdil i stát svým zákonem o možném přivýdělku na mateřské; jako kdyby bylo tak snadné při miminku ještě vydělávat...) - a už vůbec divná jsem tu já, když nepracuji při dítěti sedmiletém:o)))
Každopádně atmosféra není zcela prorodinná. A když už rodina, tak nám média vytvářejí umělý obraz rodiny bydlící v satelitu, kupující nové neojeté auto, vyhazující mobily pod kola traktoru, běhající po mořské pláži... Nic proti takové idylce, ale mladí lidé MOHOU (neříkám, že mají) mít pocit, že něčeho takového musejí dosáhnout, aby byli těmi správnými rodiči - a to i přesto, že "správňácké rodičovství" je o docela něčem jiném.

Líbilo se mi velmi ještě to, co napsala Kopretinka: " nízká či vysoká porodnost je věcí všech. to, že vy nechcete rodinu, je vaše rozhodnutí, které přísluší jen vám. Mluvit do porodnosti obecně je ale věcí celé společnosti, ve které žijete, stejně jako je její věcí snažit se ovlivńovat naše jednání."
Dovolím si Kopretinku rozvinout: "Já jako jedinec mám mít právo si vybrat, jestli chci děti nebo nechci, mám mít právo rozhodnout s kým je chci mít, kolik jich chci mít a kdy je chci mít" (taky to souvisí i s otázkou antikoncepce a interrupcí; např. pan poslanec Karas se už proslavil svým postojem upírajícím ženě právo o těchto věcech rozhodovat). "Ale společnost jako celek by měla vytvářet takové podmínky a takovou atmosféru, aby plození dětí bylo buď výhodné, anebo když ne výhodné, tak aby alespoň bylo prezentováno jako přirozené, normální a příjemné - tak, aby se člověk plánující založit rodinu necítil nevhodně a člověk, který již rodinu má, aby se necítil být diskriminován."

Pak je tu ještě jedna stránka věci. Sobeckost mladých lidí. Nenadskakujte, prosím. Touhu mladých lidí nezakládat rodiny a užívat si jsem taky jistou dobu považovala za sobectví. Ale časem jsem dozrála k tomu, že je skutečně dobré si aspoň trochu "užít" před dětmi a závazky - život je pestřejší a je na co vzpomínat. Pak je samozřejmě dobré podle možností "si užívat" i s dětmi - takové akce, které s dětmi je možné absolvovat - třeba ZOO, hrady a zámky, galerie, muzea, divadelní představení pro děti - podle věku a zálib dětí, podle finančních i jiných možností. Pocit "odtrženosti" od vnějšího světa se tím rodiči na mateřské umenší. A nakonec - nad Vašimi příspěvky mi prokmitlo hlavou i toto: Ano. Mladí lidé již skutečně nejsou tak obětaví jako naši předkové. Ti bez reptání makali od rána do noci na kousku pole, mozoly nepočítaje a maso ochutnaje párkrát do roka - a jediným kulturním zážitkem byla jednou týdně mše svatá, případně párkrát do roka nějaké ty dožínky, pouť a podobné slavnosti. Ale: je to špatné, že k tomu došlo? Je to dobré? Je to prostě vývoj, a vývoj je nevyhnutelný. - Kdo ve dvaadvaceti necítí chuť se obětovat, proč by měl být nucen povinně zakládat rodiny? Je lepší, aby k tomu sám dozrál. Když dozraje, rodičovství si jistě víc vychutná. Když nedozraje, málo platné - dobrým rodičem by asi stejně nebyl.

Tož tak.

Souhlasím s poznámkou Korytnačky, že i když má pan Karban jazyk pěkně nabroušený, a možná je příliš málo tolerantní, a třeba bychom se s ním osobně nechtěli přátelit - přesto jeho článek něco přinesl: tuhle diskuzi - a každý (-á) si tu pěkně tříbíme názory. No ne?

M.