Abych to trochu uvedla na pravou miru..
jeste studuji a k tomu pracuji, protoze rodice me nezivi. Muj pritel dostudoval teprve nedavno, pracuje, ale touzi po tom, zacit podnikat. Tedy to, ze chci po dostudovani zacit pracovat, je proto, abych ho mohla vystridat ve financnim zaopatrovanim domacnosti, abych ted zase ja jemu umoznila splneni nejakeho toho snu (ten muj dosavadni byl vzdelani, ne kvuli titulu, ale proste me to bavi, chodila bych do skoly klidne po zbytek zivota). Zacit s podnikanim od piky preci nezarucuje zadnou jistotu prijmu. A jiste se shodneme na tom, ze detatko musi mit nejake zazemi. Jeden jisty plat je proste pro fungovani domacnosti potrebny a pochybuji, ze materska by to nejak vyrazne vytrhla. Ono vubec zit z jednoho platu v Praze neni legrace. Nevim, jak je to ve Stockholmu, ale tady jsou sice platy prumerne vyssi nez ve zbytku republiky, ovsem zrovna tak naklady na zivobyti.
Jeste jsem chtela rict, ze oba chceme pokud mozno velkou rodinu: 3, 4 deti.. Pokud nebudou nase vlastni, nebudeme je proto mit mene radi. Vim, ze existuje riziko, ze za 10 let budu mit problem otehotnet, ale vzhledem k tomu, ze jsem to jeste nezkousela, neni vyloucene, ze takove problemy mam uz ted.
Navic starat se o miminko je pro kazdeho jinak slozite. Nekdo ma dve babicky, nebo alespon hodnou pritelkyni s hromadou casu, nekdo nema nic. Nekdo zvladne s prehledem trojcata bez pomoci a nekdo nestiha ani s jednim mimcem. Mozna muj predchozi prispevek vyznel jinak nez jsem ho myslela, psala jsem vicemene chvili obecne a chvili o sobe. Neuprednostnuji karieru pred potencialni rodinou, jen bych rada mela alespon nejakou jistotu, ze mimco uzivime. Znam osobne pripad, kdy zena s vysokym vzdelanim a dvemam malymi detmi nesezene praci hodnou sve kvalifikace. Nechci se dockat toho, abych delala nekomu sekretarku jen proto, ze si nekdo automaticky mysli, ze kdo ma deti, bude zcela jiste polovinu roku doma.
Vazne si myslim, ze nejsem sobecka.. Existuje spoustu nespokojenych maminek, ktere nemaji cas samy na sebe, nemaji praci, ktera by je bavila atd... Proste si myslim, ze tu jsou objektivni duvody, proc jeste pockat. A pokud se pri tom cekani clovek muze bavit cestovanim a zajmy, ktere jdou treba trochu obtizne skloubit s materstvim, tak proc ne? Musim obetovat cely svuj zivot, abych privedla na svet jiny? ..to prece neni treba.
A zkuste se na nasi situaci podivat ocima cesky, ono je to v tom Stockholmu s penezmi asi precijen o necem jinem :-)
Předchozí