Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Majko,
mně už to ani moc nebaví, uvádět zprávy o tom, jak se skvělě žilo za totáče, na pravou míru. Kde to ti lidé berou?
Např. jak píše Iva, že věci na děti byly v poměru k platu levné. Moje zkušenost je taková:
1. Nedávno jsem nabízela švagrové spoustu zachovalých věcí po dětech (Mimochodem, dost z nich bylo koupených v NDR, kam se jezdilo na proslulé nakupovací zájezdy. Proč asi?). No a švagrová si nic z věcí nevzala, protože dnes se prý v sekáči nebo v bazaru dají velmi levně mnohem kvalitnější a praktičtější věci. I značkové :-).
2. Protže dcera byla první vnouče v rodině, sehnali (za úplatek) tchánovci na tehdejší dobu luxusní kočárek Liberta. Nevím už přesně, kolik stál, ale my jsme si ho přes celkem slušný plat (2 500 Kč měsíčně) dovolit nemohli. Přála jsem si červený, ale ten, i přes zmíněný úplatek, prostě nebyl. Musela jsem se spokojit s vínovým a ne přesně takovým, jaký jsem chtěla. Bylo to v roce 1988.
3. Na sídlišti jsme "vyfasovali" příšernou dětskou doktorku, nebyla žádná možnost přejít jinam. Prostě jste bydleli v té a té ulici, tak jste patřili do té a té ordinace, a hotovo. Co jsem se nabrečela! Když dítě měsíc nepříbíralo, jen mi vynadala. Nakonec se nám podařilo (za úplatek) dostat k pediatričce, která dítěti konečně předepsala Sunar. Ano, zdravotnictví bylo v roce 1988 zadarmo.
Omlouvám se za tyhle své výlevy, ale nějak si nemůžu pomoct. Vždycky mě překvapí, když se tu dočtu, jak se tehdy lidi skvěle měli.
J.