Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Tak predne mi neni moc jasne, kdy bylo ono "driv", kterym se vsichni ohaneji. V praveku, v hypoteticke predindustrialni idyle, v 19. století, kdy vznikla vetsina "starych ceskych tradic", nebo za socialismu, kdy meli deti nasi rodice?

Tak jako tak, situace, kdy se chteji lide nejdriv postavit na vlastni nohy, nez budou mit deti, zas tak nova a unikatni neni.
Za Rakouska i za prvni republiky se to take povazovalo za spolecensky zadouci. Kdektera sluzticka, kdejaky tovarys nebo urednicek snili o tom, ze si nasetri krejcarek ke krejcarku a zalozi vlastni domacnost. Meli na to vice casu, nez my, protoze zacali setrit po zakladni skole nebo po vyuceni a za 10, 15, muzi i za 20 let stale jeste byli dost mladi aby si nejake to ditko poridili. Dneska je zacatek kariery posunuty do dosti pozdejsiho veku. Ale i tak bylo mnoho tech, kterym se nasetrit a najit si partnera nepodarilo vcas a zustali bezdetni.

Existovali vzdy i lide, kteri po detech nijak netouzili. Jenze donedavna neexistovala nebo nebyla dostupna rozumna antikoncepce, a tak vzdat se deti znamenalo i vzdat se duverneho partnerskeho vztahu, coz mohlo u leckoho znamenat, ze se radeji s moznosti narozeni deti smiril, nez by byl sam. Ale i tak se literatura napriklad 19. stoleti hemzi starymi mladenci a neprovdanymi tetickami zijicimi u svych sourozencu.