Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Koko,
ono je to složitější. Kdyby to odříkání zakusil každý, je to OK. Ale ono to odříkání zakusí hlavně matka. Pro ni je to opravdu často domácí vězení, zatímco partner si žije po svém a ještě brblá v hospodě, že má kouli na noze (viz Takymužovy příspěvky a odpověď Monty). Ženě se po narození dítěte obrátí život vzhůru nohama, často se na spoustu let nemůže nijak jinak realizovat, pomalu jí to leze na mozek a s partnerem si přestává rozumět - každý žijí v jiném světě. Neříkám, že je to tak všude, ale je to často tak. Já po zkušenostech s jednou mateřskou říkám - druhé dítě už ne. Dceru mám moc ráda, prakticky žiju jenom pro ni, ale druhé nechci. Ale je to taky proto, že po narození dítěte se změnilo hodně moje manželství - v negativním slova smyslu a dodnes se to úplně nespravilo. Nechtěla jsem být nesvéprávná onuce a tak jsme se neustále hádali. A to chtěl dítě víc on! Dnes je manžel ze své osmileté slečny unešený, ale do čtyř let se jí prakticky nevšímal a já pro něj byla domácí slepice bez příjmu, přitom si nepřál, abych pracovala.
A v čem byl omezen on? Prý v tom, že MUSEL víc vydělávat. Ale to by jako ctižádostivý workoholik dělal stejně!
Před dítětem jsme si byli rovni a najednou mám být vděčná, že mě živil pár let, abych mohla vypiplat dítě? Dodnes nedělám to, co bych chtěla. Teoreticky jsem spolumajitelka firmy, prakticky nemůžu do ničeho kecat a v případě rozvodu udělá vše pro to, abych šla s holým zadkem, protože prý mám na firmě mnohem menší zásluhy než on. Že kromě práce na mě leží ještě 90% výchovy dítěte, to neocení NIKDO. A nikdo nechce být dobrovolně za neoceňovanou onuci a kouli na noze. Leda sebemrskač a masochista. Dávno jsem věděla, že to tak hodně chlapů cítí a Takymužovy příspěvky mě jen přesvědčily.
Prostě mateřství nemá žádnou společenskou prestiž a o prestiž dnes usiluje každý, neb jsou nám v tom smyslu vymývány mozky. Není to taky v tom?
P.S.: Před pár lety pro změnu rodičovství ve dvaceti bylo "in" a tak se každá hned vdávala a měla děti a prd věděla, co ji čeká. Každý měl děti, aby splnil, co bylo očekáváno a leckdy po nich ani netoužil. Dneska ti, co nechtějí, děti prostě nemají, před pár lety to byla výjimka.