Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

ale mám pocit, že něco bylo lepší za totáče, něco je jednodušší dneska a nemá smysl se trumfovat kdo se měl či má hůř a proto je větší hrdina. Jistěže tehdy strašně moc věcí nefungovalo, ale dneska to taky není vždycky ráj. Nebo chcete tvrdit že tehdy bylo horší naprosto úplně všechno a dneska je úplně všechno lepší? Přesto si myslím, že není od věci občas připomenout jak to tehdy chodilo, nějak rychle se na to asi zapomíná a děsí mě jak komunisti zase zvedaj hlavu.
Já mám pocit, že hlavní rozdíl v zakládání rodin tehdy a teď je v tom, že dnes to většina mladých bere zodpovědněji. Hlídají si tu posloupnost, aby nejdřív měli bydlení a podmínky pro rodičovství a pak teprve dítě i za cenu toho, že dítě bude třeba jen jedno. Málokdo už to bere dneska stylem nejdřív dítě a pak se uvidí. Bydlet budem jak se dá a kde se dá, třeba u rodičů, ono to nějak dopadne. Dnešní mladí si zatraceně uvědomujou, že stát se o ně nepostará a nikdo jinej taky ne. V generaci mých rodičů dost rodin bydlelo ve státních bytech, dnes prakticky není jiná cesta než si na byt našetřit a koupit ho. Dnes už prostě nikdo nestojí o to bydlet s dítětem u rodičů. On to jistě taky není žádnej med viset rodičům na krku s manželkou a dítětem, raději si člověk počká a našetří. Dnešní mladá generace má nesrovnatelnou možnost volby proti předchozím a tak si většinou vybírá možnost mít děti raději později, ale moct jim dát lepší vzdělání, kroužky atd.
Když slyším dnešní padesátnice či šedesátnice vyprávět, jak měly těžkej život, tísnily se s rodinami o třech dětech v bytech u rodičů a podobně a jak jsou na to hrdé, tak si říkám o co jim jde? To jsou dnešní mladí tak hrozní a sobci jen proto, že nestojí o to si vlastní život taky protrpět? Otěhotnět ve dvaceti, vychovat tři děti v nevalných podmínkách a pak se rozvést je hrdinství, kdežto rodit ve třiceti a mít vlastní byt je sobectví? Jo jo, my hrdinky jsme hadrové pleny vyvařovaly a žehlily, ty dnešní matky s papírovými plenkami za nic nestojí…