Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Teda Ivule, ty mi teda mluvíš z duše. Prožívám naprosto to samé jako ty, do puntíku. Protože jsme už oba dost přes 30 a několik let oddaní, čelíme teroru "kdy už bude dítě" skoro pořád. Jen pár normálních jedinců nás nechává v klidu, ale ostatní se svými názory "že jestli teda sme neplodní, tak si máme vzít dítě z děcáku apod", to je někdy síla. Nemám také sílu každému vysvětlovat, že jsme se ještě ani nepokusili, protože jsme měli několik důvodů proč to nešlo a nebyli jen finanční a kariérní, ale dítě rozhodně chceme. Taky se velice často uchyluji k podobným hláškám, které si sice nemyslím, ale jenom chci někoho utřít. K mým oblíbeným patří: "teď? no na to se cítím opravdu moc mladá", "teď? když dělám závratnou kariéru v zahr.firmě?". No a když už je někdo úplně trapnej, tak říkám "mno, víš ono to moc nejde, já jsem lesba a manžel teplouš, takže spolu nespíme". Dokonce se našla jedna IQ, která to nepochopila a rozšiřovala tu novinu dál :-) . Nijak se nedám od jiných lidí rozhodit ani ovlivnit v tom kdy a kolik a proč chci děti, ale být slabší povaha, tak si v naší nevycválané společnosti uženu mindrák. Od svých kamarádek v zahraničí vím, že tak jako se ptát na výši platu (což je v ČR taky ještě běžné), tak ptát se holky nad 25 bez hocha "kdy už bude svatba", dva dny po svatbě "kdy už bude dítě", je společensky nepřípustné a dotazující se by udělal pěkné faux-pas.