Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Moniko, zkusím ti odpovědět, přesto už dítě mám - nicméně v minulosti záměrně "odložené do daleké budoucnosti" :)

Ono to nebylo o tom, že bych si vyjmenovala jednotlivá pozitiva a negativa toho "mít dítě" a toho "nemít dítě" a spočítala, co převáží. Bylo to tak, že jsem se prostě vnitřně na dítě vůbec, ale vůbec necítila. Vždycky mi připadalo, že v životě je kolem mě tolik lákadel, o které přijít by mě nadosmrti mrzelo a užíralo. A taky, stejně jako v jednom příspěvku v této diskusi, jsem měla pocit, že dítětem tak nějak končí život (ano, i já jsem měla maminku, která se doslova obětovala pro svojí rodinu, na úkor VEŠKERÝCH svých zájmů, koníčků a zálib). Takže jsem tomu prostě dala čas, a ono to ve mě uzrálo.

Teď vím, že dítě je nádherná věc, nepřipadá mi, že bych o něco přicházela tím, že svůj čas věnuji jenom jemu a užívám si to být mámou.

Mladí lidi, kteří ještě nechtějí děti, nejsou ani nezodpovědní, ani sobci - jen si chtějí zařídit život právě tak, jak je pro ně nejpřirozenější. A i pro jejich (budoucí) děti je jen a jen dobře, že je budou mít až je budou chtít a budou se na ně cítit (třeba až v té daleké budoucnosti :).