Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Tak já jsem si ještě před pár lety nedovedla představit mít dítě bez toho, že bych měla dostatek prostředků k tomu, aby mne co nejméně omezovalo. Syn byl neplánovaný, každopádně druhé dítě plánujeme až do "veselejších" finančních podmínek, nastanou-li.
Ono nejde o to, že bychom ho neuživili nebo by nemohlo mít to, co ostatní děti. Jde o to, že jsem zřejmě sobec a nechci obětovat veškerý svůj čas dítěti. Ani to dost dobře nejde, kdo by nás živil. Na manžela není spoleh, takže prostě musím mít rezervu na paní na hlídání, která by byla schopná a ochotná se mu věnovat kdykoli budu potřebovat. A nepřijde mi to nijak divný ani zvrácený, dokonce ani sobecký ne, protože podle mého názoru je pro dítě větším přínosem matka, která se mu sice věnuje jen - dejme tomu - sedm hodin denně, ale je v pohodě, nestresuje se a nemá pocit nějaké oběti, než matka, která mu stojí u zadku 24 hodin, ale má nervy v kýblu, musí neustále myslet na to, kde vezme na zimní boty, nemůže nikdy "vypnout" a relaxovat... atd. atd.