Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Víš Monty, jestli to nebude podobné jako u mojí sestry. Ten její je taky ten "nespolehlivý a notoricky líný". A proč by taky nebyl. On přece chodí do práce a po práci chce mít od těch harantů pokoj /tím myslí svoje děti/. Moje sestra toho přece taky má po práci dost a svého partnera přece nemůže využívat, takže houkne a naběhne jeho matka nebo
naše matka a obstará, co je třeba a co se jim nechce dělat. Pokud ani jedna nemůže nebo nechce, je zle. Jednou jsem se jí ptala, proč toho svého nepřinutí k tomu, aby jí doma pomáhal. Prý se s ním nebude hádat a taky proč, když to někdo jiný udělá.
Nikomu se nechce navíc dělat. Můj manžel nebyl vyjímkou. Byl přesvědčen, že o děti se má starat matka a jak s oblibou říkal, že když budu mít všechno hotovo, můžu si dělat co chci. To jsem zuřila. Hádali jsme se kvůli tomu pořád. Pak to došlo tak daleko, že jsem řekla, že pokud to má takhle fungovat, končíme spolu, protože já nejsem jeho majetek a otrok. Nevím, co to způsobilo, ale pomalu se to začalo lepšit. Snažila jsem se, aby měl děti co nejvíc. A když není z domácích prací odvázaný /a kdo by taky byl/, skutečně mi pomáhá se vším, protože ve dvou se to lépe táhne. Nebo ne?