Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Z vězení do vězení

Xantipo,
ono je to tak, že já po manželovi fakt nechci, aby doma lítal s prachovkou a vysavačem. Nejsem zrovna pořádkumilovnej člověk, mě stačí, když se 1x za týden vyluxuje a v mezičase zametou vlasy a prach z koutů, pokud tam jsou. Nemáme tak velkej byt, aby v tom byl problém. Mě jen neskutečně vytáčí, že se nevěnuje dítěti, který CHTĚL. Za bezdětna jsem byla workoholik, kterej pracoval 10 - 12 hodin denně a když manžel tak moc chtěl dítě, očekávala jsem, že se k tomu postaví tak, abych nepřišla o veškerou svobodu jen já... a hlavně, věděl od začátku, že přestat pracovat nechci. Dokud jsem malýho kojila (9 měsíců), tak jsem od něj nechtěla vůbec nic, protože nic nebylo potřeba. Syn byl velice nenáročný mimino. Manžel SÁM rozhlašoval mezi našimi kamarády, že až přestanu kojit, tak se budeme střídat, abych taky mohla někdy mezi lidi. Skutek utek, synovi jsou 2 a 1/4 roku a jestli ho večer hlídá 2x za měsíc a to ještě s kecama, tak je to moc. Ale dejme tomu, ty večery se dají zařídit jinak a na tom zas tak nebazíruju, i když mě to štve, že on může kdykoli cokoli a já prakticky nic. Horší je, že nemám čas na práci. Manžel teď řeší, že dá v práci výpověď... kdyby ji dal a staral se přes den o syna, tak by to bylo naprosto ideální řešení, ale on se bude válet doma a ZASE bude všechno na mě. Jsem z toho docela nešťastná, protože jsme zadlužený až po uši (což manželovi nevadí) a já bych měla práce fůru, do roka do dvou bychom mohli být bez dluhů a eventuelně pomýšlet na druhý dítě. Takhle nevím, co s tím, asi budu muset dát syna do jeslí, protože aspoň těch osm hodin denně na práci prostě potřebuju a po nocích to přestávám zvládat, od loňskýho listopadu se nemůžu vyhrabat ze zdravotních problémů, potřebovala bych nějakej normální režim a taky konečně aspoň týden dovolený.
Manžel neustále tvrdí, že AŽ BUDE SYN VĚTŠÍ, tak se mu bude věnovat, říká to prakticky od doby, kdy se narodil... jenže tomu se nedá věřit, teď je ve věku, kdy už s ním normálně jde dělat fůra věcí, komunikovat, hrát si, blbnout, chodit na procházky, jezdit na výlety... a já to všechno sama prostě nezvládnu. I kdybych stokrát chtěla, tak na práci se vykašlat nemůžu, i při dítěti vydělám ročně 3x tolik co manžel a na rozdíl od něj mě ty dluhy fakt štvou. A teď je reálná šance se jich v dohledný době zbavit, za předpokladu, že budu mít čas na práci. Kde ho vzít, to netuším. :o(
Manželovi je to fuk, tvrdí, že dluhy v rodině jako by neexistovaly... ale já to mám na talíři od tchýně den co den a nehodlám to poslouchat ještě v další pětiletce. :o(